Silný příběh na základě skutečných událostí a mokrý kapesník – tuto filmovou kombinaci jsem si zvolila na večer, kdy jsem zůstala po dlouhé době sama doma bez Žofky i bez manžela. A musím říct, že to byla skvělá volba.
První zkušenost s platformou Filmana
O filmu jsme dříve neslyšela a dozvěděla jsem o něm až díky vyzkoušení křesťanské streamovací platformy s filmy a dokumenty pro inspiraci na cestě víry. Filmanu najdete pod odkazem https://filmana.cz/. Nejprve jsem si vytvořila profil a pak si koupila měsíční přístup k filmům za 149 korun.
Při prohlížení nabídky filmů mě zaujal film Příběh Marie na první dobrou jen dle popisku a doporučení platformy. Pro jistotu jsem (tak jako před každým filmem) koukla na jeho hodnocení na ČSFD, kde získal 82 %, což znělo velmi slibně.
Příběh víry, naděje i lásky
Dějová linka je prostá, a tím silněji může vyniknout bez zbytečného odbíhání a větvení a jen umocní celý příběh, který se odehrává na konci 19. století ve Francii. Do ústavu pro neslyšící ženy a dívky vedené řádovými sestrami v Larnay se dostává dospívající dívka Marie (jejíž představitelka Ariana Rivoire je v reálném životě hluchá). Otec zde pro ni žádá místo, avšak matka představená ji zprvu odmítne, protože je nejen hluchá, ale i slepá.
Její rozhodnutí změní řádová sestra Markéta – mladá žena trpící vážným onemocněním, která slyší, umí mluvit i znakovat, poté, co se krátce setká s Marií. Je přesvědčená, že se jí podaří najít cestu, jak s dívkou komunikovat.
Zprvu to trvá velmi dlouho, než udělá dívka pokrok. Dokonce se dívčin stav i zhorší, protože ztratila bezpečí svého domova. S pořádnou dávkou trpělivosti, víry a odhodlání nevzdat to se Markétě po mnoha marných pokusech podaří naučit Marii znakovat první slovo. Tím slovem je nožík, což je dívčin oblíbený předmět, se kterým si hraje raději než s panenkami.
Jakmile Marie pochopí princip znakování, strhne se lavina učení se novým slovíčkům a pojmům. Podstatná jména, přídavná jména, abeceda a už to jede. Jako by se projevila vášeň a hlad po dorozumívání a otevřely se dveře do nového světa.
Když dáte do kontrastu divoké stvoření, které navštívilo ústav poprvé rozcuchané, v roztrhaných šatech a bez bot, s kultivovanou dívkou po několika měsících nimravé péče, je to nic oproti tomu, jaká změna musela nastat ve vnitřním světe hrdinky. Na začátku vyděšená podivínka se stává radostným vyspělým stvořením, které komunikuje s okolním světem.
Doteky a ruce
Na filmu mě oslovila hned úvodní scéna, při které se sestra Markéta seznamuje s Marií, co po prvním příjezdu do kláštera uteče svému otci a podle svého zvyku vyleze na strom, aby byla v bezpečí. Sestra Markéta dostane za úkol ji odtud dostat dolů. Vyleze tedy na strom a opatrně se dívky dotkne a nechá ji, aby se na ni „podívala“ rukama (nechá si ohmatat obličej). Tento prvotní zájem se změní v boj poté, co dívka zjistí, že ji má sestra rychle přivést na zem a situaci zachraňuje až dívčin tatínek.
Záběry na ruce jsou ve filmu velmi poutavé a podtrhují zcela jiný způsob komunikace, než na jaký jsme zvyklí. Kameru zaměřenou na gesta jsem vnímala obzvlášť působivě.
Resumé
Z filmu jsem byla nadšena, jednoznačně doporučuji ke zhlédnutí. Drama, které se odehrává ve světě hluché a slepé dívky je nepředstavitelné. Nutí k zamyšlení nad životem a jeho vnímáním. Z představy, že se vžiji do dívky Marie, mi běhá mráz po zádech. Obdivuji neskutečný kus práce, který tato žena odvedla, a také obětavou trpělivou lásku, se kterou šla do výzvy propojit dívku se světem okolo sestra Markéta.
Po filmu jsem musela revidovat své nazírání na lidi, kteří ve svém životě potřebují péči druhé osoby. Jsou velkým obohacením pro své pečovatele, kteří díky nim mohou vyrůst.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂