Tyto prázdniny jsem díky semináři Otcovo srdce zažila průlom v dialogu s Bohem Otcem. Šlo to tak přirozeně, až mě to samotnou zaskočilo. Dřívější pokusy o ztišení, adorace, ponoření se do vlastního nitra – nic z toho jsem nedokázala vnímat s lehkostí, spíše mi to přišlo jako marná snaha zaslechnout ono tiché volání.
Srdce jako zahrada
Způsob, který jsem vyzkoušela během jednoho dne semináře, byla modlitba provázená imaginací. Při ní jsme si za doprovodu klidné hudby měli představit své srdce jako krásnou zahradu. Když jsme v mysli prozkoumali její zákoutí, měli jsme si představit sebe v ní, jak se setkáváme s Ježíšem a chvíli s ním pobýt. Poté nás měl Ježíš odvést za svým Otcem, kterému jsme měli naslouchat.
Mé setkání s Otcem
Ve svých představách jsem se snažila vybavit si rajskou zahradu. Neměla žádné hranice ani ploty. Zdejší rostliny a fauna se nejvíce podobaly přírodě, kterou jsem poznala s manželem během líbánek v Indonésii. Nádherně to tam vonělo. Byla zde i malá kaplička obklopená liliemi. Ta však nebyla místem mého setkání s Ježíšem. S Ním jsem se potakala na houpačce. Mlčky si ke mně přisedl a jen tak jsme se kochali a mírně pohupovali.
Pak jsme vstali a Ježíš mě zavedl za svým Otcem. Bylo to místo u skály, z níž vyvěral pramen. A tam na mě čekal samotný Bůh s velkým polštářem kousek od zurčící vody. Laskavě mi pokynul, ať se na něj položím a řekl mi: „Odpočiň si.“ Lehla jsem si a on tam jen se mnou seděl a vískal mě ve vlasech. Nic dalšího nebylo potřeba. Poprvé v životě jsem pocítila, co to znamená spočinout v Boží náruči.
Moje vnitřní proměna
Říká se, že nejdelší cesta, kterou během života urazíme, je přesun vnímání, že nás Bůh Otec miluje, z mozku do srdce. Abychom tuto zkušenost zakusili na vlastní kůži. I já jsem věděla, že mě Bůh miluje, ale byla to pro mě spíše informace v hlavě. V srdci jsem tuto pravdu neměla. V mém srdci byl Otec přísný a chtěl po mně výkony, které nikdy nebyly dostatečné, ačkoli jsem jim věnovala mnoho energie a pak se vzápětí cítila velmi vyčerpaně.
Ale Bůh, se kterým jsem se setkala, tohle po mně najednou nechtěl. Věděl o všech mých aktivitách i o tom, kolik námahy mě stojí. A neřekl mi: „Tady ten kus tvojí zahrady ještě není zúrodněný. Na, tady máš motyku a pusť se do okopávání.“ Řekl mi pravý opak, který jsem tak vnitřně toužila zakusit. A povedlo se.
Nyní se k těmto okamžikům snažím vracet. Před usnutím, při ztišení nad četbou Písma, kdykoli to potřebuji. Je to pro mě nová dimenze, jak vnímat svého Stvořitele.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂