Na Dnech otevřených ateliérů jsem poprvé zavítala do Útočiště, kde jsem měla nečekaně i premiéru autorského čtení své poezie z prázdninového šuplíku. Genius loci tohoto místa vytváří komunita křesťanských umělců v čele s jeho majitelkou Vendulou Nečesalovou, mladou charismatickou dívkou, která v Tišnově vede chvály se svou modrou kytarou, má pro tohle místo vizi a po malých krůčcích ji naplňuje. Požádala jsem ji o rozhovor a pokud budete mít možnost, rozhodně tohle místo doporučuji k návštěvě.
Mohla bys na začátek představit své Útočiště?
Útočiště je statek v Újezdě u Tišnova na úpatí Vysočiny.
Vize je, aby celé toto místo bylo místem setkání, kde každý bude moci zažít společenství, vztahy, oddych, načerpání, zastavení a setkání se s živým Bohem.
Je i možné jen tak přijet a být v samotě.
Taky mám touhu mít tu ateliér pro mladé křesťanské umělce, kteří touží skrze svoji tvorbu ukazovat Krista.
Děje se tu spousta akcí, jako jsou pracovní soboty, víkendy pro děti, umělecké víkendy atd. Máme tu i malé společenství, s kterým se setkáváme a rozjímáme nad Biblí.
Kdo najde útočiště v Útočišti? 🙂
Od doby, kdy umřel můj dědeček, se kterým jsem tu rok a půl žila, už toto nerozlišuji. Když kohokoliv sem zvu, Útočiště beru jako všechno, včetně domu, v kterém žiji.
Každopádně, fakt je, že úplně původní a zásadní v tomto celém je dům Útočiště v tomto komplexu s popisným číslem 5, který je v takovém dá se říci polorozpadlém stavu, každopádně je to úžasný prostor, který díky tomu můžeme jakýmkoliv způsobem přetvářet a cokoliv kreativně s tímto domem dělat. Vlastně i první umělecká víkendovka s názvem „Recyklace uměním“ vznikla i na základě, že jsme chtěli něco tvořit a zároveň nějakým způsobem přetvářet tento dům uvnitř, aby to tu bylo hezké. Nakonec jsme ilustrovali na skříně a vzniklo něco naprosto nádherného.
Pověz mi, Vendy, jak vznikl nápad na vybudování něčeho takového?
Celé to vznikalo asi postupně, ale myslím, že nejvíc byl zásadní rok 2018, kdy jsem si vytáhla verš na rok, kde bylo „Ptejte se na stezky věčnosti, vydejte se po nich a vaše duše naleznou klid.“
V té době jsem učila ve školce (teď se mi můj úvazek rozšířil o družinu). Sice mě ta práce moc bavila, ale cítila jsem, že to není úplně moje životní povolání… Měla jsem pocit, že ještě hledám to své místo v životě. Hlavně jsem chtěla dělat něco pro Krista.
Ten rok jsem prožívala velké sucho po Bohu. Nic nedokázalo utišit můj hlad po Něm. Nebavilo mě nic z normálního života, kromě bytí s Bohem v modlitbě a ve společenství…, ani jsem to nechápala, no Bůh si připravoval moje srdce.
Jednou, když jsem se procházela po louce tady v Újezdě nad stavením a modlila se, tu mě napadla velmi silná myšlenka „Kup dům za pět let“. Bylo to něco, co jsem si nedokázala nějak vysvětlit. Tehdy jsem si řekla „Pane, jestli je to od Tebe, tak to beru a udělám.“
Zapsala jsem si to do svého deníku snů, který jsem dostala od kamarádky. Uběhlo asi půl roku a já seděla v modlitbě a trochu zdrcená, že všechny ty sny, které si do deníku zaznamenávám, se nesplnily. Vstoupila jsem do chvály, lepila si koláže a najednou se mi slouply z očí jakoby šupiny a já prozřela, že spoustu z mých snů Bůh vyplnil, jen ne tak, jak jsem si představovala. Na místo, kde jsem měla napsané „kup dům za 5 let“, jsem si z nového prostoru tak spontánně nalepila obrázek starého pána s bublinou a frází „NA, TADY MÁŠ BARÁK.“
Uběhl zase nějaký čas, měla jsem touhu mít ateliér. Dokonce jsem tento sen měla napsaný na několika místech nezávisle na sobě. O Vánocích moje kamarádka dostala od své maminky ateliér na půdě – místo, kde může tvořit. Já jsem si říkala, že jak je možné, že ten ateliér, po kterém toužím nemám… Každopádně jsem začala nad touto věcí přemýšlet a dostala se do mé hlavy myšlenka, že bych mohla mít ateliér ve starém domě po mé pratetě, který už aspoň 10 let nikdo neobýval. Když jsem se o této myšlence svěřila taťkovi, říkal, že by trvalo aspoň 10 et, než by se celý tento dům vyklidil. Sloužil totiž už x let jako skladiště a moje babička byla velká sběratelka věcí.
Dost jsem se s tím svěřovala svým přátelům. Silně uvnitř jsme vnímala, že bych ten dům chtěla pro Boha, ale velmi jsem se bála o něj dědečkovi říct a zároveň jsem si uvědomovala tu velkou zodpovědnost, že kdybych už o něco takového požádala, tak je to veliká zodpovědnost a nemůžu říct, že jsem si to rozmyslela. Taky jsem věděla, že když do něčeho takového půjdu, tak se tam budu muset jednou přestěhovat a žít tam, že do toho budu muset investovat veškeré finance, čas…
Rozhodla jsem se, že si dám měsíc na to, kdy toto celé budu rozlišovat. Nakonec jsem se dědečka zeptala a on souhlasil.
Jakou máš vizi do budoucna?
Vize je ta, kterou jsem napsala na začátku. Mám nějaké představy, ale nakonec přece jen vždy vidím ten první krok a dál důvěřuji Bohu, že On to vede tak, jak sám chce. Celé je to především Jeho vize a já jen chci a toužím mu být v tom celém poslušná a následovat Ho.
Kde se lidé mohou dozvědět o akcích pořádaných na Útočišti?
Je možné nás sledovat
- na Instagramu: misto_utociste
- na Facebooku: Útočiště
Jak mohou lidé Útočišti pomoci?
Je možné přispět na účet „Útočiště“ (245343976/0600) nebo přijít pomoct na brigádu. Také pokud je někdo umělecky zaměřený a chtěl by se podílet, je možné se zapojit i do nějakých projektů.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂