Každý měsíc k nám přichází vzácná návštěva a zůstává s námi tři noci. Přináší požehnání celé domácnosti. O kom je řeč? O Panně Marii – Třikrát podivuhodné Matce, Vítězné Královně schönstattské.
Přichází v podobě putovní svatyňky, kterou si pravidelně předává deset rodin nebo jednotlivců, kteří tvoří putovní okruh. Svatyňka putuje v pouzdře a modré látkové tašce společně s průvodní knihou plnou modliteb k Panně Marii. Předání probíhá prostřednictvím setkání člověka s člověkem.
Svatyňka se v domě umístí na vhodné místo, odkud má rozhled na průběh všedního dne. U nás získala prominentní místo na výstavní vitríně s ametystem, svatebním darem. Je na ni odtud vidět z kuchyně i obýváku a obvykle ji zahrnujeme květinami. Převzetí svatyňky je spojeno se zastavením a společnou modlitbou. V naší rodině se modlíme společně za svitu hromniční svíce.
Putovní svatyňka je zmenšenou kopií schönstattské svatyňky v Schönstattě v Německu. Zde byla v roce 1914 uzavřena úmluva lásky s Pannou Marií a byly položeny základy schönstattského hnutí, v jehož čel stál páter Josef Kentenich.
Vytrvalost a odhodlání přináší plody
S nápadem na putovní svatyňku přišel brazilský jáhen João Luiz Pozzobon. „S ,Poutnicí´, jak Panu Marii nazýval, ušel během 35 let 140 000 kilometrů. Nejdříve chodil do rodin, kde se modlíval s přítomnými růženec, později svou iniciativu rozšířil na návštěvy nemocných, škol a vězení. Aby mohla být putující Panna Maria v kontaktu se stejnými lidmi každý měsíc, předal João Pozzobon jednomu okruhu rodin její obraz v rámu připomínající malou kapličku – putovní svatyňku, aby si ji mezi sebou pravidelně předávaly. Tvar rámu obrazu už zůstal a je na celém světě stejný.“
„Večer co večer nosil (…) obraz k různým rodinám a modlil se před ním růženec a několik jiných modliteb. Také druhé dvě skupiny putovaly. Již čtvrtý večer bylo usmířeno dlouholeté nepřátelství mezi sousedy. Panna Maria navštívila obě znesvářené rodiny a stala se tak tvůrkyní míru. Zážitky tohoto druhu se opakovaly častěji.“
U nás doma
Panna Maria ve svatyňce navštěvuje naši domácnosti už od června 2021, kdy mi svatyňku půjčila kamarádka Radka, neboť jsme doma prožívali krušné chvíle kvůli ničivému tornádu, co zasáhlo manželovu rodinu. Za Mariiny přítomnosti jsem se přihlásila do internetové bankovnictví, abych zjistila, že se za pár dní od pohromy vybrala nemalá částka určená manželově rodině.
Při druhém svěření svatyňky, které proběhlo při manželské duchovní obnově poblíž Rokole, jsem si svatyńku nenechala pro sebe a půjčila ji jednomu na první pohled dlouhodobě odcizenému páru. Stačilo krátké působení přes noc, aby k sobě pár opět začínal nacházet cestu.
Při další návštěvě svatyňky mě čekal pracovní pohovor a můžete hádat, jak dopadl – k oboustranné spokojenosti. No a pak následoval nástup dcery do školky, který proběhl nad očekávání dobře. Zkrátka, jedna milost za druhou.
Nyní je přítomnost svatyňky v naší domácnosti spojena s určitým zastavením a snažím se ji spojit si s malou obětí – nejčastěji splněním nějaké nedotažené práce, na kterou v běžném provozu není čas a která se dává do pohybu se svatyňkou. Typicky jsou to nedodělky v domácnosti související s úklidem nebo nekonečným cyklem praní prádla.
I Vám bych přála zažít tyto každodenní zázraky spojené s přítomností svatyňky.
V článku byly použity úryvky z knihy Estebana Uriburu Hrdinou dnes, ne až zítra.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂