Rok 2025 se chýlí ke konci a já bych se na jeho prožití chtěla podívat jubilejní optikou. Tento rok jsem zakusila mnoho milostí a řada z nich se vztahovala k Jubileu. Národní pouť do Říma, farní poutě, osobní poutě, modlitební kmotrovství – to vše mi Jubileum přineslo.
Jubilejní rok v církvi představuje mimořádné období, které vyhlašují papežové již od roku 1300 jednou za 25 let a případně mimořádně v jiné roky. Mezi typické znaky jubilejních roků patří poutě, svaté brány, modlitba, smíření, vyznání víry, odpustky, liturgie a dobročinnost (více o každém z jmenovaných najdete na těchto stránkách. Letošní rok vyhlásil během svého pontifikátu papež František a jeho mottem se stali „Poutníci naděje“.
Zahájení v Brněnské diecézi
V Brněnské diecézi byl jubilejní rok slavnostně zahájen 29. 12. 2024 v 17:00, kdy se lidé shromáždili v kostele sv. Jakuba. Odtud jsme se s Žofkou vydaly procesím ke katedrále sv. Petra a Pavla, před níž se odehrál obřad uctívání kříže a věřící obnovili své křestní vyznání. Následovala mše svatá s biskupem Pavlem Konzbulem.
Sloup
V pátek před květnou nedělí se konají každoroční poutě do Sloupu v Moravském krasu, který je též jubilejním místem. Díky společenství tišnovských farnic jsem mohla docestovat i na toto místo. Nachází se zde kostel P. Marie Bolestné, ve kterém celebroval hlavní mši brněnský biskup. Při zahájení uvedl, že naděje je jako obruč, která nás spojuje. V kázání zaznělo, že se Ježíš nedívá na kříž, ale skrze něj, a že máme každý den na výběr mezi bolestí a láskou nebo nadějí.
Národní pouť do Říma
Do letošní poutě v termínu 28. až 30. března se zapojilo oficiální cestou 40 skupin po 50 poutnících – tedy dav 2000 lidí. Já vyrazila se skupinkou Tišnováků, ke které se přidali farníci z Brna. Poutí nás doprovázel P. Jan Pacner od sv. Jakuba.
První den národní poutě v Římě jsme zahájili průchodem jubilejní brány v Lateránské bazilice. Přede mší jsme s některými poutníky po kolenou vystoupili na Svatých schodech. Mši celebroval arcibiskup Nuzík a kázal plzeňský biskup Holub.
Nejemotivnější část na mě čekala v bazilice sv. Pavla za hradbami, kde jsem si mohla prohlédnout hrob apoštola Pavla a projít druhou jubilejní bránou. Zde se poutníci pomodlili křížovou cestu za úžasného hudebního doprovodu Cecilské hudební jednoty z Ústí nad Orlicí. Doteď mám v uších jejich zpěv při 12. zastavení – Ježíš umírá na kříži: Eli, Eli, lamma sabacthani? (Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?)
Druhý den poutě se dostavila velká únava. Procesím od Andělského hradu jsme došli do Vatikánu a v bazilice sv. Petra s místem jeho pochování. Mše svatá celebrovaná kardinálem Dukou byla zakončena svatováclavským chorálem a českou hymnou. Cítila jsme velké dojetí.
Poslední den poutě měla být audience u papeže, která se z důvodu jeho špatného zdravotního stavu nekonala. Počasí nám přálo počasí, proto jsem dopoledne navštívili místní historické památky včetně Odpoledne nás čekala nedělní mše svatá celebrovaná arcibiskupem Graubnerem se skvělým kázáním biskupa Martina Davida. Zaznělo v něm například, že bychom nejen měli mít naději, ale zároveň nadějí měli být i druhým. Mše e odehrála na dalším místě s jubilejní branou – v bazilice Panny Marie Sněžné.
Promodlený Tišnov
Ráda bych zmínila i dílčí aktivity v naší farnosti. První z nich představovala modlitbu za obyvatele v našich farnostech. Každý týden jsme se modlili za obyvatele jiných částí našeho města či přilehlých obcí – místa byla rozdělena abecedně podle ulic našeho města. Další aktivitou bylo modlitební partnerství, při kterém jsme mohli požádat anonymně o modlitbu za svůj úmysl sepsaný na lísteček. Následně jsme si vylosovali modlitební úmysl někoho jiného.
Pěší farní pouť do Křtin
Počasí nám koncem června přálo, a tak jsem se připojila k partě turistů a vyrazila vlakem z Tišnova do České, odkud jsme šli cestou 7 radostí P. Marie do Vranova. Zastávky u lesních samoobslužných lesních barů byly osvěžující stejně jako voda v potoce. Cestou jsme se modlili růženec, korunku a zpívali mariánské písně. Moje nohy ten den zvládly ujít 22 km. Pouť jsme zakončili mší svatou v místě, kde jsem mohla obdivovat Santiniho křivky. Až na krátký úsek po asfaltce od Býčí skály cesta vedla lesem krásně ve stínu a od Adamova podél potůčku.
Farní pouť do Rakouska
S rodiči a několika přáteli a dalšími farníky jsme vyrazili na pouť do Rakouska. Nejprve nás čekala prohlídka cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz, poté mše v kostele s relikvií ze sv. kříže, následně polední zpíváné žalmy a oběd. Následně jsme se přesunuli do kláštera Lilienfeld s osobním volnem v přilehlém lesoparku.
Jubilejní rok jsem si předsevzala prožít naplno a myslím, že se mi to podařilo 
Díky, Bože.
Jsem žena s křížem nadnášeným vírou. Předávám své zkušenosti všem, kteří v životě s něčím bojují anebo hledají inspiraci na život s vírou. Více o mně v mém příběhu 🙂